Bratři a sestry,

o dnešní neděli, kterou tradice nazývá smrtelná, a která je již v bezprostřední blízkosti velikonočních svátků, jsme svědky zvláštního Ježíšova setkání, a to s jednou z žen. Ježíš se za svého života několikrát setkal s ženami, a nutno říci, že to vždy nebylo setkání zrovna se ženami ctnostnými, anebo se ženami, které by mohl dávat židům za příklad. Když vzpomeneme na ženu, která léta trpěla krvotokem, můžeme si rovněž vzpomenout na syrofeničanku, prosící Ho o uzdravení dcerky, přes setkání s ženou u Jákobovy studně, žádající ho o pramen živé vody, dnes pak vidíme ženu, z řad židovského národa, kterou k němu přivedli učitelé zákona a farizeové. Ze všech jmenovaných, jakoby tato vycházela nejhůř. Přímo přistižena při činu!

Druhými zúčastněnými jsou zde učitelé Zákona a farizeové, přesvědčeni nejdříve o představě, že kdyby všichni členové vyvoleného lidu aspoň jeden den zachovávali všechny židovské kultické předpisy, urychlili by zajisté příchod Mesiáše.

Netušíce, že mají pak Mesiáše před sebou, opět nám představují a oživují lidské představy, které jsou schopny člověka v hledáčku klidně i ukamenovat. Odvolávají se na autoritu Starého Zákona Mojžíše, který ovšem tímto způsobem bránil členy vyvoleného lidu před praktikami pohanů.

My víme o vůli a rozhodnutí židovských autorit, Ježíše obžalovat a zbavit se ho, protože On, stejně jako cizoložná žena nabourával představy učitelů zákona a farizeů. A to se neodpouští ani v naší dnešní době.

Ježíš je ale naopak ukázán, jednak jako autorita, která stojí nad zákonem, a oni bezděky za ním přicházejí jako za opravdovým Mesiášem. Měli Mojžíše, ale ve své době i někoho, kdo má odvahu se s Mojžíšovým zákonem konfrontovat.

Ježíš pak ukazuje pravou vůli toho, kdo zákaz cizoložství vydal, tedy Boha Otce. On nejedná mechanicky s vyvoleným národem, kdy bychom mohli mít představu o tom, že lidu daruje něco za něco. A kdo to kazí, ten je hodný ukamenování, jak tvrdí farizeové.

Jenže Bůh nechce kámen a smrt hříšníka, protože cizoložnice jednak zhřešila ze slabosti, ale také je poukázáno na pravou příčinu vzdálení od Boha, a tou je hřích. Protože v tuto chvíli ale nebyl hřích cizoložnice nejtěžší, bylo potřeba přivést k pokání nejprve učitelé zákona, protože jejich pýcha byla horším hříchem, než sexuální selhání cizoložnice. Někteří lidé si totiž myslí, že nejtěžšími hříchy jsou ty tělesné, sexuální. Ovšem tím nejhorším je odmítání Boha a Ježíše, snaha učitelů Zákona a farizeů, přivést Ježíše do úzkých, je stejným projevem pýchy jako současní ateisté. Syn Boží nechce pak kámen a smrt ženy, ale zbavit jí hříchu a to je víc, než bezchybnost, kterou očekávali farizeové.

Amen

P. Miloslav Paclík